Detail aktuality

Sunlight V60

28.02.2022

Pojďme si připomenout ještě jedno podzimní putování cestovatele Honzy z Vanisti.cz. Ten minulý rok vyrazil na cestu s naším polointegrovaným vozem Sunlight V60 Adventure Edition. Podívejte se, jak vypadala jeho cesta :-)

Předání vozu a naše první kilometry na Javorník

Podzim se ještě nadechl k náznaku babího léta a zatímco slunce bojuje se zbytky ranní mlhy, my přijíždíme do půjčovny AutoPartner PLUS převzít si drobečka mezi obytnými vozy. Partnerem na naše toulání se po Jizerských horách bude nejmenší polointegrovaný vůz Sunlight V60 Adventure Edition, který se svými rozměry může snadno měřit s obytnými dodávkami.

Radi bychom si pořídili pár hezkých panoramatických fotografií a zároveň na prvních kilometrech získali první dojmy z tohoto auta. Vyrážíme tedy směr nedaleký vrch Javorník. Vyjíždíme z půjčovny a já nevěřím svým smyslům. Tohle že je plnohodnotný obytňák? Auto jede jak z praku a ani hluk motoru, na který jsme si už ve Fiatech a Citroënech tak trochu zvykli, není nijak zásadní. Těch 165 koní citroëňáckého motoru si budu užívat celý víkend…

Na Javorníku bohužel slunce svůj souboj s mlhou prohrává na celé čáře, a tak z panoramat zůstává jen Sunlight V60 zahalený v tajemné mlze, kde jen znalci místa vytuší v pozadí obrysy lanovky. Když už jsme sem vážili cestu, následuje tedy alespoň krátká procházka k netradiční stavbě Obřího sudu. Další zastávka je jasná - obec Příchovice nedaleko Kořenova v Jizerských horách.

Příchovice a okolí

Parkujeme na krásném upraveném asfaltovém parkovišti (když jsem tu byl naposledy, byl tu ještě nevzhledný štěrk), a jdeme zkoušet vybavení našeho polointegrálu. Při otevírání přívodu plynu v boxu na plynové lahve oceňuji, že veškeré teplo, které jsme si uvnitř “vyrobili” za jízdy, nepřichází vniveč otevřením velkých zadních dveří, tak jak to bývá u naší dodávky. Zapínám topení a jdu vařit.

I přes venkovní teplotu někde kolem pěti stupňů sundaváme během pár minut mikiny a užíváme si tepelného komfortu jen v tričkách. Takhle rychle a takhle rovnoměrně se naše dodávka bohužel nevytopí. Ten rozdíl mezi plechovou karoserií vestavby (byť nějak izolovanou) a polointegrovanou stavbou ze sendvičového materiálu je větší, než jsem čekal.

Slunce svůj boj s mlhou a nízkou oblačností pro tuto chvíli vyhrává, a tak po obědě vyrážíme na první výletní cíl. Tím je rozhledna Štěpánka. Cesta je pohodlná, upravená, a rozhodně ji lze zvládnout i s dětským kočárkem. Ten taky nebude problém v Sunlightu někam umístit - garáž pod zadní postelí je vzhledem k velikosti vozu až překvapivě prostorná. Užíváme si výhledy, nakupujeme turistické známky, a vracíme se zpět k autu. Než se vrhneme za dalším poznáváním, je samozřejmě potřeba nejprve zážitky zapracovat do turistického deníku. A tak využíváme prostorného předního salonu, kde syn lepí turistické vizitky a já si vychutnávám čerstvě uvařenou kávu.

Po krátké pauze, dokud ještě slunce vede v závodu o oblohu, spěcháme na Maják Járy Cimrmana a do tamního muzea tohoto českého génia. Z parkoviště to nemáme daleko, a tak ještě stíháme zachytit ten okamžik, kdy nadvládu nad oblohou začíná postupně přebírat oblačnost. Abychom se za takové výletování odměnili, dáváme si ještě v přilehlé restauraci U Čápa nějaké to sladké rozptýlení a samozřejmě kávu. Při té se nám dobře spřádají plány na přenocování.

Přenocování

Volba padla na parkoviště pod Tanvaldským Špičákem, kde lze přespat v obytném voze bezplatně. Z Příchovic je to jen pár minut cesty, a tak zanedlouho už rovnáme auto pomocí nájezdových klínů do noční polohy. Rychle zapnout topení a jde se vařit večeře.

Po jídle zkoušíme sprchu. Tohle auto měří na délku vážně jen necelých 6 metrů? Nemůžeme uvěřit tomu, že se sem vejde koupelna takhle obřích rozměrů. Doma máme sprchový kout jen o maličko větší. Tohle je nejpohodlnější sprcha, co jsem v takhle malém autě zažil. Smekám!

Teď ještě samozřejmě musíme vyzkoušet satelit, kterým bylo auto také vybaveno. Nejsem moc velký příznivce televizí v obytných autech, ale tohle se otestovat prostě muselo. Vše je plně automatické. Zapnout televizi, na ovladači aktivovat anténu, a ta po pár desítkách sekund vrčení (rozuměj natáčení a hledání družice) zajistí, že máme krásný obraz i zvuk. Pěkná hračka!

Ale teď už alou na kutě. Zaháním syna do rozměrné a pohodlné postele v zadní části auta. Ještě chvíli čtení při světle čtecích lampiček a jde se spát.

Ranní probuzení a výlet na Tanvaldský Špičák a rozhlednu Světlý vrch

Ráno se probouzíme odpočatí a dobře vyspalí. Matrace a dřevěný lamelový rošt jsou zárukou pohodlného spaní úplně jako doma. Opět si užíváme prostornou koupelnu s rozměrným zrcadlem a odkládacími prostory. Jdeme se posilnit snídaní a honem na dnešní výlet. Cílem jsou Tanvaldský Špičák a rozhledna Světlý vrch.

Na Tanvaldský Špičák je to necelá hodinka chůze příjemnou cestou, kde úvodní asfalt střídá pěšina vedle lyžařského vleku a lesní cesta. Je to sice neustále do kopce, ale úžasné výhledy dají člověku nějakou tu příležitost se se ctí vydýchat. Navíc, když vše hraje podzimními barvami rozzářenými sluncem na blankytně modré obloze! Podzim v tomto podání nelze nemilovat…

Tanvaldský Špičák a nedaleká skalní vyhlídka nabízí různorodý pohled na okolní městečka a vesničky zabalené do pestrobarevných lesů. A v dálce majestátní Ještěd. To si prostě zaslouží alespoň malý oběd. Místní samoobslužná restaurace sice vypadá, že do ní naposledy investovali tak v roce 1994, ale milá obsluha a fantastické jídlo pomůže velmi snadno tento dojem odsunout do pozadí.

S novou energií a elánem takřka sbíháme po zelené a pak modré turistické značce do Albrechtic (tahle asfaltka může být pohodlnější alternativou k výstupu na Špičák), odkud začínáme opět šplhat vzhůru směr rozhledna Světlý vrch. Konstrukce z dřeva a oceli rozhodně zaujme a může se stát i výzvou pro nejednoho člověka s mírným strachem z výšek. Schody i horní vyhlídku tvoří jen železný rošt, takže neustále vidíte až na zem. To nedělalo úplně dobře ani mně…

Dostatečně plni dojmů z výhledů pokračujeme po žluté značce. Tohle je snad nejkrásnější část Albrechtic. Stylové opravené či nové chalupy, upravené pozemky, a ten klid… Nádhera!

Pak už jen pár zatáček sestupu dolů na hlavní silnici a šup do auta. Tento okruh má sice jen necelých 10km, ale nějaké převýšení jsme absolvovali, a - upřímně - trénovaní sportovci také úplně nejsme. A tak oceňujeme opět pohodlí vozu, rychle dosaženou příjemnou vnitřní teplotu, kávu a čaj.
Zbytek prodlouženého víkendu jsme ještě trávili potulováním po Českém ráji, ale o tom až zase někdy příště. O náš krásný podzimní výlet se zasloužilo samozřejmě z velké části počasí, ale když zašlo slunce a teploty venku klesaly až k nule, dobrou náladu nám pomohlo udržet i půjčené auto. Tepelná pohoda a neuvěřitelný prostor vlastně nesrovnatelný s obytnou dodávkou zajistily, že jsme se cítili takřka jako doma.